Systém školství mají nastaven trochu jinak. Předškoláci jsou u nich děti ve věku 4 – 5 let. Mají nárok být v mateřské škole 15 hodin týdně a je jim státem hrazen i oběd. Pokud ovšem rodiče potřebují mít ve školce děti déle, musejí si pobyt doplácet. Stejně tak je to u dětí ve věku 3 – 4 roky. Tyto děti se dají umístit pouze do některých mateřských škol, které tento nadstandard nabízejí, nemají nárok na oběd a stát jim nic nepřispívá. Rodiče si vše hradí. Dále jsem na mateřské škole mohla nahlédnout do výuky první třídy – zde jsou dětí 5 – 6 leté. Děti dokáží už teď v listopadu psát i počítat. Poslední třída „druháčci“, děti 6 – 7 let, už píší a počítají bez potíží. Vypočítají bez problémů příklady typu 78 + 13, 11+ 6 + 9, 52 – 7. Všechny děti nosí uniformu, výjimkou jsou děti 3 – 4 leté, které ji nosit mohou, ale není to povinné. Všechny třídy jsou vybavené minimálně dvěma počítači a na škole mají i počítačovou učebnu. Naopak, nemají jídelnu. V čase oběda roztáhnou stoly v tělocvičně a servírují dovezené obědy. Ve třídě je zapsáno 30 dětí a všichni si společně hrají, nebo tvoří. To je hodně podobné jako u nás, jen s rozdílem, že je mají na starost 4 paní učitelky + asistent. Takže když nastává čas řízených činností, kde se děti učí něčemu novému, má jedna učitelka skupinku tak 8 dětí a se všemi může bezvadně pracovat individuálně. Zajímavé bylo pozorovat, že jednotlivé skupinky se navzájem při práci nerušily ani jedna druhou nerozptylovala. V budově se děti nepřezouvají, mohou si odcházet pohrát na zahradu, kdy se jim zachce a samy si rozhodnou o tom, jestli obléknou – nebo neobléknou bundu a čepici. Musím říci, že jsem dost často měla pocit, že ty děti nastydnou, ale prý je to u nich normální. Navíc tím, jak si děti chodí ven podle své potřeby, tak jsou stále otevřené dveře ven a děti, které jsou uvnitř školky si v podstatě neustále hrají v průvanu. No, jsou vážně mnohem víc otužilí. Jinak jsem postřehla to, že Angličané jsou velmi tolerantní a ochotní si pomáhat a k těmto kladným vlastnostem jsou vedeni od mateřské školy. Všude, kde jsem potřebovala poradit, jsem se setkala s ochotou a vlídným jednáním. Dokonce při tlačenicích v metru, kdy do vás každý strká a vy také narážíte, ještě se vám omlouvají. Naopak jsem postrádala nácvik úklidu pracovního místa, kde už děti nechtějí pracovat nebo si hrát. Prostě si odejdou od rozházených hraček a nikdo to neřeší a právě proto se asi pozná pravý Angličan i ve městě, protože za každým z nich zůstávaly ve vlaku či v metru odložené noviny.
Po dopoledních náslechách ve školce nám bylo odměnou zajet si na výlet do Londýna. Vidět vše na vlastní oči je zážitek pro každého, kdo v Londýně ještě nebyl, což byl můj případ. Památky jsou opravdu nádherné a kombinace starých budov s moderními stavbami je pro mě sice zvláštní, leč zajímavá. Je tu prostě třetí tisíciletí a tomu se neubráníme.
Přikládám několik fotografií, abych se o zážitek podělila. D. Kultová