My však věříme, že naši předškoláci jsou dobře připraveni a s pomocí svých rodičů zvládnou všechny nástrahy školního života. A jak to bylo dál? Po vystoupení děti získaly na cestu do školy aktovku, pamětní listy a fotokoláže pro vzpomínku na léta strávená ve školce, paní starostka předala dárky za obec a mohli jsme se rozejít. Odešli ale jenom všichni dospěláci a sourozenci. Zmíněných 14 dětí a 3 učitelky zůstaly a po malém občerstvení jsme se přesunuly s panem Pavlem Vítem, hasičským autem Soptíkem do areálu v Havlovicích, kde se děti vyřádily na trampolíně, průlezkách, na hřišti. O půl osmé večer jsme už všichni z toho řádění tak unavení, že se dobrovolně vydáváme na zpáteční cestu. Kupodivu nikdo nebrblá, že to bude daleko a najednou... kde se vzal, tu se vzal... jede okolo vůz tažený koňmi s panem Tomášem Kuťákem. Hned všichni "stopujeme" a "sláva" zastavil nám. Tolik radosti, která vypukla bych vám všem přála vidět. Na voze jsme dojeli až ke školce. Den ale stále nekončí. Rozděláme si ohýnek a opékáme vuřty a na zahradě společně povečeříme. Začíná se stmívat a je čas jít "na kutě" jak říkávaly prababičky našich dětí. Jenže to by nesměl být náš poslední den ve školce, takže jsme se osprchovali, připravili si spacáky a pelíšky na spaní, ale spát ještě nejdeme. Každý si zdobí svůj lampion, který později využije na stezku odvahy a tričko s vlastním obrázkem, pro vzpomínku na školku. Když máme dotvořeno, dojde na čištění zoubků a pozor... - ano, příběh o tom, jak školku navštívily dvě stařenky, při čemž jedna má pro děti část hesla, je hodná, ale děti si od ní musí heslo vyprosit a druhá, ta je bohužel tak trochu "rošťanda", která je bude chtít napálit a předat jim falešnou indicii. Jak ji děti poznají a najdou? Cesta vede okolo světýlek, děti si svítí lampionkem a baterkou, mají okolo pasu uvázaný nafouknutý balónek, na který musí cestou dávat pozor. Hodná stařenka jim dá část hesla, ta falešná stařenka  ale chce hrát karty, rozdává prázdné lístečky bez hesla a ještě k tomu propíchne balonek. Všichni pochopili, můžeme se vydat na stezku, nebo zkoušku odvahy. Děti chodí ve dvojicích nebo trojicích a dokonce s doprovodem paní učitelky, protože ... najednou ty silné řeči, jak se nebojíme někdo proměnil ve skutečný strach a obavy. Nakonec vše dobře dopadlo, kdo se na cestu za dobrodružstvím vydal, měl velký zážitek a přesvědčil se o tom, že jít s kamarádem se vyplácí, protože se navzájem povzbuzovali a heslo si opravdu našli. Nenechali se odradit chechtáním falešné stařenky, která občas praskla nějaký ten balonek, ani karty si s ní nikdo nezahrál. Všichni odvážlivci si našli tu správnou kouzelnou babičku, která jim dodala odvahu na cestu zpět. A jak to dopadlo? Sestavili jsme heslo? No samozřejmě, heslo znělo: PRÁZDNINY! Nyní už se opravdu ukládáme ke spánku, je už totiž sobota. Hodiny ukazují 0:13 - my učitelky se ukládáme ke spánku v 1:30 hodin a věříme, jak budeme ráno dlouho spát, ale opak byl pravdou. První dotaz od jedné čiperky "už budeme vstávat?" přišel v 5,00 hodin. Ještě jsme poleželi do 6:30 hodin a pak pomalu vstáváme, steleme, balíme, uklízíme... Po snídani děti ještě dostanou za noční odvahu polštářek v podobě hrošíka a v 8:00 přicházejí první rodičové. 
Takže milé děti, milí rodiče, milé paní učitelky, paní kuchařko a této Mílo. Děkuji vám všem za rok plný akcí, překvapení, za to, že jste vytvořili bezvadnou partu a všem přeji léto plné zážitků, dostatek relaxace a těším se, že od září opět "pojedeme na plný plyn" :-D Dana Kultová / foto