DVACATERO VZKAZŮ RODIČŮM OD JEJICH DĚTÍ
Nerozmazlujte mě!
Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu, já vás jen zkouším.
Nebojte se být přísní a pevní!
Mám to raději, cítím se tak bezpečněji.
Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky!
Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
Nedělejte ze mě menšího, než jsem!
Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako „velký“.
Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti!
Daleko víc na mě zapůsobí, když si se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy!
Nabourá to můj smysl pro hodnoty.
Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád!
Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.
Nechraňte mě před všemi následky mého jednání!
Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám!
Dokážu se s nimi vyrovnat.
Nesekýrujte mě!
Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat „mrtvého brouka“.
Nedávejte ukvapené sliby!
Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
Nezapomínejte, že se vždycky nedokážu vyjádřit tak, jak bych chtěl!
Nejsem někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.
Nezkoušejte nadměrně mou poctivost!
Dostanu strach a pak lžu.
Nebuďte nedůslední!
To mě úplně mate.
Neříkejte mi, že mě nemáte rádi!
...i když někdy dělám příšerné věci.
Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti!
Pro mě jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.
Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní!
Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit!
Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
Nezapomínejte, jak rychle dospívám!
Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím, snažte se.
Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a porozumění!
Ale to vám nemusí říkat, že ne !?
